This HTML5 document contains 168 embedded RDF statements represented using HTML+Microdata notation.

The embedded RDF content will be recognized by any processor of HTML5 Microdata.

Namespace Prefixes

PrefixIRI
dbthttp://dbpedia.org/resource/Template:
dbpedia-elhttp://el.dbpedia.org/resource/
dbpedia-nohttp://no.dbpedia.org/resource/
n28https://www.studylight.org/dictionaries/eng/hdn/c/
dbpedia-svhttp://sv.dbpedia.org/resource/
wikipedia-enhttp://en.wikipedia.org/wiki/
dbpedia-fihttp://fi.dbpedia.org/resource/
dbrhttp://dbpedia.org/resource/
dbpedia-shhttp://sh.dbpedia.org/resource/
n22http://commons.wikimedia.org/wiki/Special:FilePath/
dbpedia-frhttp://fr.dbpedia.org/resource/
dctermshttp://purl.org/dc/terms/
dbpedia-cshttp://cs.dbpedia.org/resource/
rdfshttp://www.w3.org/2000/01/rdf-schema#
rdfhttp://www.w3.org/1999/02/22-rdf-syntax-ns#
n13http://dbpedia.org/resource/File:
dbphttp://dbpedia.org/property/
xsdhhttp://www.w3.org/2001/XMLSchema#
dbpedia-ukhttp://uk.dbpedia.org/resource/
dbpedia-idhttp://id.dbpedia.org/resource/
dbohttp://dbpedia.org/ontology/
n37https://books.google.com/
dbpedia-pthttp://pt.dbpedia.org/resource/
dbpedia-jahttp://ja.dbpedia.org/resource/
dbchttp://dbpedia.org/resource/Category:
dbpedia-dehttp://de.dbpedia.org/resource/
dbpedia-plhttp://pl.dbpedia.org/resource/
dbpedia-ruhttp://ru.dbpedia.org/resource/
yagohttp://dbpedia.org/class/yago/
dbpedia-rohttp://ro.dbpedia.org/resource/
wikidatahttp://www.wikidata.org/entity/
goldhttp://purl.org/linguistics/gold/
dbpedia-nlhttp://nl.dbpedia.org/resource/
yago-reshttp://yago-knowledge.org/resource/
n16https://global.dbpedia.org/id/
dbpedia-ithttp://it.dbpedia.org/resource/
dbpedia-cahttp://ca.dbpedia.org/resource/
provhttp://www.w3.org/ns/prov#
foafhttp://xmlns.com/foaf/0.1/
dbpedia-kohttp://ko.dbpedia.org/resource/
n41http://www.newadvent.org/cathen/
n23http://lt.dbpedia.org/resource/
freebasehttp://rdf.freebase.com/ns/
dbpedia-eshttp://es.dbpedia.org/resource/
n26http://dbpedia.org/resource/S:Ante-Nicene_Fathers/Volume_I/IRENAEUS/Against_Heresies:_Book_I/
owlhttp://www.w3.org/2002/07/owl#

Statements

Subject Item
dbr:Cainites
rdf:type
owl:Thing yago:YagoPermanentlyLocatedEntity yago:YagoLegalActor yago:YagoLegalActorGeo yago:Cult108151490 yago:Institution108053576 yago:Organization108008335 yago:NongovernmentalOrganization108009834 yago:SocialGroup107950920 yago:Denomination108146782 yago:WikicatEarlyGnosticSects yago:Religion108081668 yago:Group100031264 yago:WikicatAncientChristianDenominations yago:Sect108149781 yago:WikicatCults yago:Abstraction100002137
rdfs:label
Caïnites Каиниты Kainité Cainitas Kainici Kainiter Καϊνίτες Caïnites カイン派 Каїніти Keni (sekte Gnostik) 카인파 Cainismo Cainiti Kainiten Cainites Cainieten
rdfs:comment
Orang Keni adalah sebuah sekte Gnostik dan Antinomian yang dikenal sebagai penyembah Kain sebagai korban pertama dari Yahweh yang Demiurge, Allah Perjanjian Lama, yang digambarkan oleh berbagai kelompok gnostik sebagai kekuatan . Mereka menyembah Kain dengan alasan bahwa melakukan pembunuhan Kain memungkinkan manusia untuk menyangkalnya, dan dengan demikian mereka akan memiliki kesempatan yang lebih besar untuk ditebus dari "Dosa Asal". Pengikut sekte ini relatif kecil. Mereka disebutkan oleh Tertulianus dan Irenaeus dan terdapat di Kekaisaran Romawi di sebelah timur pada abad ke-2. Salah satu dari teks-teks apokrif mereka adalah Injil Yudas. Kainité byla křesťanská gnostická sekta, která vznikla někdy ve 3. – 4. století ve starověkém Egyptě na základech učení sekty ofitů. Kaina považovala za prvního gnostika a vraždu Ábela vysvětlovala symbolicky (ztělesňoval slepou víru). Podle sv. Ireneje z Lyonu uctívali její členové Kaina a Jidáše a odmítali Bibli; údajně šlo o sektu s ofity totožnou. Irenej také zmiňuje, že kainité vlastní a odvozují svou víru ze spisku zvaného Jidášovo Evangelium. Kainité považovali Jidáše za vůbec nejdůležitějšího Ježíšova učedníka. Каини́ты — гностическая секта, почитавшая Каина как первую жертву Яхве, которого многие гностические секты определяли как ветхозаветного демиурга и зло. Каина чтили за то, что, породив идею убийства, он дал людям возможность отвергнуть его и обрести шанс на искупление от первородного греха. Тертуллиан считает, что в каинитском мифе Каин интерпретировался как человек, рождённый от «могучей силы», в то время как Авель — от «низшей». Секта была сравнительно мала. Тертуллиан и Ириней Лионский упоминали о её существовании на востоке Римской империи во II веке. Свидетельство Иринея Лионского: 카인파(가인파) 또는 카인주의(Cainites, Cainians)는 영지주의의 반율법주의 분파이며, 카인을 (구약성경의 하느님을 악하게 본 것)의 첫 희생자로서 숭배하는 종파로 알려져 있다. 그들은 카인이 살인을 저지름으로 인해 비로소 사람이 부정할 수 있게 되었으며, 원죄로부터의 구원이 가능해졌다고 한다. 이들은 수적으로 아주 적다. 이러한 맥락의 문서 중 유다 복음서가 있다. 카인파에 대한 남아있는 글들은 모두 정 기독교에서 이들을 이단으로 정죄한 것들이다. 따라서 이들이 실제 존재하지 않았고, 정통파에서 예를 들기 위해 만든 집단이라고 보는 견해도 있다. (비슷한 예로 중세의 가톨릭 신학자들은 소돔적인 악마 숭배자들을 설정한 적이 있다) Каїніти, або каїніани (грец . Καϊνοί Kainoi, Καϊανοί Kaianoi) — гностична та антиноміська секта, відома тим, що шанувала Каїна як першу жертву Деміурга, божества Старого Завіту, якого ідентифікували багато груп гностиків як зло. Секта була відносно невеликою. Тертуліан та Іриней згадували про них як у Східній Римській імперії у ІІ столітті. Одним із їх нібито релігійних текстів було Євангеліє від Юди. Los cainitas eran una rama de los ofitas, situada también en el siglo II, y tributaba veneración a Caín por ser un reprobado del Dios de los judíos. A todas las personas a quienes consideraban que Dios había condenado les dedicaban un piadoso culto. Esta secta nunca contó con gran número de partidarios dentro de los seguidores de sectas gnósticas. The Cainites, or Cainians (Greek: Καϊνοί Kainoi, Καϊανοί Kaianoi), were a Gnostic and antinomian sect known to venerate Cain as the first victim of the Demiurge, the deity of the Old Testament, who was identified by many groups of Gnostics as evil. The sect following was relatively small. They were mentioned by Tertullian and Irenaeus as existing in the eastern Roman Empire during the 2nd century. One of their purported religious texts was the Gospel of Judas. カイン派(カインは、Cainites、Cainians、ギリシア語: Καϊνοί Kainoi, Καϊανοί Kaianoi)は、多くのグノーシス主義者によって悪とみなされているタナハの神、デミウルゴスの最初の犠牲者としてカインを崇拝することで知られている、グノーシス主義との宗派。 この宗派は比較的小規模だった。 この宗派は、テルトゥリアヌスとエイレナイオスによって、2世紀にローマ帝国東部に存在していたと言及された。 聖典の一つは、ユダの福音書だった。 Els caïnites eren una branca dels ofites, situada també al segle ii, que venerava Caín per ser un reprovat del Déu dels jueus. A totes les persones a qui consideraven que Déu havia condemnat els dedicaven un pietós culte. Aquesta secta mai va comptar amb gran nombre de partidaris dins dels seguidors de sectes gnòstiques. Les Caïnites sont un mouvement gnostique et antinomiste paléochrétien décrit par différents hérésiologues à la suite d'Irénée de Lyon qui, à la fin du IIe siècle, mentionne — sans le nommer — un groupe qu'il associe à l'Évangile de Judas et qui tient le personnage biblique de Caïn en haute estime du fait de son opposition au dieu de l'Ancien Testament. L'existence d'un tel groupe, du moins sous une telle dénomination, est remise en question par l'exégèse du début du XXIe siècle. De Cainieten waren een door een aantal kerkvaders veronderstelde gnostische groepering. Zij werden door Clemens van Alexandrië (overleden 215), Hippolytus (170-235) en Origenes (ca. 185 – 253/254) geassocieerd met de sekte van de Ophieten. De naam van de laatste sekte is ontleend aan de veronderstelling dat zij de slang (Grieks ophis) in het paradijs zouden vereren als brenger van gnosis. Tertullianus (ca. 160 - ca. 230) schreef ook over "een vrouwelijke adder van de ketterij van de Cainieten die orthodoxe christenen zou trachten te bekeren". Kainici – niewielka gnostycka grupa religijna istniejąca w II wieku we wschodniej części Cesarstwa Rzymskiego. Twierdzili oni, iż Stary Testament jest w całości dziełem , władcy otchłani i materii, noszącego pewne znamiona szatana, a Żydzi są jego wyznawcami. Jahwe identyfikowany był tu z Saklasem, i uważany za pomniejszego demiurga. Osoby pozytywne w pismach Starego Testamentu uznawane były przez kainitów za sługi Zła, a osoby oceniane negatywnie w Starym Testamencie za dzieci dobrego i najwyższego Boga. Ideałem i wzorem do naśladowania był dla nich Kain oraz Sodoma i Gomora, które jako jedyne oparły się satanistycznym wierzeniom. Jednym z przypisywanych tej sekcie tekstów apokryficznych jest Ewangelia Judasza, różna jednak od Ewangelii Judasza odnalezionej w 1970 roku. O cainismo ou caimismo foi uma seita gnóstica cristã do século II, considerada herética, que venerava Caim como filho de um espírito superior àquele que teria engendrado seu irmão Abel. Para os cainitas, Caim foi a primeira vítima do Demiurgo, uma divindade intermediária criadora do mundo material, inferior a Deus. Segundo eles, o Deus do Antigo Testamento não poderia ser o mesmo proclamado por Jesus, pois enquanto este último seria piedoso, benevolente, amoroso, aquele seria vingativo e cruel. Dados sobre os cainitas sobrevivem em citações patrísticas: Kainiter var en gnostisk och antinomistisk sekt som fanns på 300-talet e.Kr. De omnämns bland annat i Irenaeus skrifter. Kainiterna hyllade Kain (därav namnet) och Judas Iskariot. Deras tro var att denna världens gud är ond, och att allt som anses vara gott enligt Bibeln i själva verket är ont. De hyllade även bibelns Eva, Esau och människorna i Sodom. Als Kainiten bezeichnet man die Anhänger einer gnostischen Sekte des 2. und 3. Jahrhunderts. Den Kainiten sagte man nach, sie verehrten die alttestamentlichen Sünder, wie Kain, Esau, Korach und die Sodomiter, von denen sie glaubten, dass sie gegenüber Abel, Henoch, Abraham und Mose die vollkommenere Erkenntnis besessen hätten. Anders als in den neutestamentlichen Evangelien sahen sie auch in Judas Iskariot nicht den verachteten Verräter, sondern denjenigen Jünger, der als einziger die Wahrheit erkannt habe (vergleiche: Judasevangelium). I Cainiti, o Caianiti, furono – secondo le notizie che ce ne fornisce Ireneo di Lione nel suo Contro le eresie –, una setta gnostica del II secolo che, come altre sette gnostiche, credeva che il Dio del Vecchio Testamento fosse inferiore al Dio Supremo. Tuttavia bisogna precisare che oltre alle accuse di Ireneo, non esiste alcuna altra attestazione storica indipendente sull'esistenza di un gruppo di cristiani aventi tale nome, sicché sembra che questo fosse un nomignolo inventato dagli eresiologi. Μερίδα του κινήματος των Γνωστικών του 2ου μ.Χ. αιώνα. Προέρχονται από τους των αποστολικών χρόνων, οι οποίοι διαστρέφοντας την αντιτιθέμενη στην ιουδαϊκή τυπολατρεία, διδασκαλία του Παύλου, ήθελαν να νομιμοποιήσουν την ανηθικότητα, μεταλλάσσοντας την ευαγγελική ελευθερία σε ακολασία. Αυτή η αντινομιστική τάση υιοθετήθηκε αργότερα από κάποιους Γνωστικούς που εξελίχθηκαν σε θεωρητικούς της ανηθικότητας. Μια τέτοια ομάδα Γνωστικών είναι οι Καϊνίτες.
foaf:depiction
n22:Codex_Tchacos_p33.jpg n22:Giotto_-_Scrovegni_-_-31-_-_Kiss_of_Judas.jpg n22:Blake-Abel.jpg
dcterms:subject
dbc:Gnosticism dbc:Early_Gnostic_sects
dbo:wikiPageID
632423
dbo:wikiPageRevisionID
1087073020
dbo:wikiPageWikiLink
dbr:Supreme_God dbr:Pneumatic_(Gnosticism) dbr:The_Sandman_(Vertigo) dbr:Hylics dbr:Cain_and_Abel_(comics) n13:Giotto_-_Scrovegni_-_-31-_-_Kiss_of_Judas.jpg dbr:Sodom_and_Gomorrah dbr:G.R.S._Mead dbr:30_Coins dbr:Gospel_of_Judas dbr:Hermann_Hesse dbr:Greek_language dbr:Tertullian dbr:Demiurge dbr:Lucifer_(DC_Comics) n13:Blake-Abel.jpg dbr:Gnosticism dbr:Sophia_(Gnosticism) dbr:Old_Testament dbr:Sethians dbr:Judas_Iscariot dbr:Redemption_(theology) dbr:Pseudo-Tertullian dbc:Gnosticism dbc:Early_Gnostic_sects n26:Chapter_XXXI. dbr:Korah dbr:Demian n13:Codex_Tchacos_p33.jpg dbr:Crusader_Kings_3 dbr:Archon_(Gnosticism) dbr:Carpocrates dbr:Abel dbr:God_of_the_Jews dbr:Irenaeus dbr:Epiphanius_of_Salamis dbr:Esau dbr:Evil dbr:Cain dbr:Vampire_the_Masquerade dbr:HBO dbr:Antinomianism dbr:Hippolytus_(writer) dbr:Creator_deity dbr:Panarion dbr:On_the_Detection_and_Overthrow_of_the_So-Called_Gnosis dbr:Roman_Empire dbr:Hell_(DC_Comics)
dbo:wikiPageExternalLink
n28:cainites.html n37:books%3Fid=CJPYAAAAMAAJ&pg=PA165%7Cpages=165%E2%80%936%7Cyear=1919%7Cpublisher=C. n41:03143a.htm n37:books%3Fid=Lf8ZAAAAYAAJ&pg=PA380%7Cpages=380%E2%80%932%7Cyear=1877%7Cpublisher=John
owl:sameAs
dbpedia-ja:カイン派 dbpedia-ru:Каиниты dbpedia-sv:Kainiter dbpedia-ro:Cainiți dbpedia-pt:Cainismo n16:9efg dbpedia-sh:Kainiti dbpedia-es:Cainitas dbpedia-el:Καϊνίτες dbpedia-nl:Cainieten wikidata:Q1077762 n23:Kainitai dbpedia-uk:Каїніти dbpedia-de:Kainiten dbpedia-pl:Kainici yago-res:Cainites dbpedia-id:Keni_(sekte_Gnostik) dbpedia-ca:Caïnites dbpedia-fr:Caïnites freebase:m.02ys7n dbpedia-ko:카인파 dbpedia-cs:Kainité dbpedia-no:Kainitter dbpedia-it:Cainiti dbpedia-fi:Kainiitit
dbp:wikiPageUsesTemplate
dbt:Cite_book dbt:Source-attribution dbt:Short_description dbt:Gnosticism dbt:Authority_control dbt:Reflist dbt:Cain_and_Abel dbt:More_citations_needed dbt:Citation_needed dbt:Vague dbt:Details
dbo:thumbnail
n22:Blake-Abel.jpg?width=300
dbo:abstract
Каїніти, або каїніани (грец . Καϊνοί Kainoi, Καϊανοί Kaianoi) — гностична та антиноміська секта, відома тим, що шанувала Каїна як першу жертву Деміурга, божества Старого Завіту, якого ідентифікували багато груп гностиків як зло. Секта була відносно невеликою. Тертуліан та Іриней згадували про них як у Східній Римській імперії у ІІ столітті. Одним із їх нібито релігійних текстів було Євангеліє від Юди. I Cainiti, o Caianiti, furono – secondo le notizie che ce ne fornisce Ireneo di Lione nel suo Contro le eresie –, una setta gnostica del II secolo che, come altre sette gnostiche, credeva che il Dio del Vecchio Testamento fosse inferiore al Dio Supremo. Tuttavia bisogna precisare che oltre alle accuse di Ireneo, non esiste alcuna altra attestazione storica indipendente sull'esistenza di un gruppo di cristiani aventi tale nome, sicché sembra che questo fosse un nomignolo inventato dagli eresiologi. カイン派(カインは、Cainites、Cainians、ギリシア語: Καϊνοί Kainoi, Καϊανοί Kaianoi)は、多くのグノーシス主義者によって悪とみなされているタナハの神、デミウルゴスの最初の犠牲者としてカインを崇拝することで知られている、グノーシス主義との宗派。 この宗派は比較的小規模だった。 この宗派は、テルトゥリアヌスとエイレナイオスによって、2世紀にローマ帝国東部に存在していたと言及された。 聖典の一つは、ユダの福音書だった。 Orang Keni adalah sebuah sekte Gnostik dan Antinomian yang dikenal sebagai penyembah Kain sebagai korban pertama dari Yahweh yang Demiurge, Allah Perjanjian Lama, yang digambarkan oleh berbagai kelompok gnostik sebagai kekuatan . Mereka menyembah Kain dengan alasan bahwa melakukan pembunuhan Kain memungkinkan manusia untuk menyangkalnya, dan dengan demikian mereka akan memiliki kesempatan yang lebih besar untuk ditebus dari "Dosa Asal". Pengikut sekte ini relatif kecil. Mereka disebutkan oleh Tertulianus dan Irenaeus dan terdapat di Kekaisaran Romawi di sebelah timur pada abad ke-2. Salah satu dari teks-teks apokrif mereka adalah Injil Yudas. Каини́ты — гностическая секта, почитавшая Каина как первую жертву Яхве, которого многие гностические секты определяли как ветхозаветного демиурга и зло. Каина чтили за то, что, породив идею убийства, он дал людям возможность отвергнуть его и обрести шанс на искупление от первородного греха. Тертуллиан считает, что в каинитском мифе Каин интерпретировался как человек, рождённый от «могучей силы», в то время как Авель — от «низшей». Секта была сравнительно мала. Тертуллиан и Ириней Лионский упоминали о её существовании на востоке Римской империи во II веке. Свидетельство Иринея Лионского: Другие опять говорят, что Каин происходит от высшей силы, и Исава, Корея, Содомлян и всех таковых же признают своими родственниками, и поэтому они были гонимы Творцом, но ни один из них не потерпел вреда, ибо Премудрость взяла от них назад к себе самой свою собственность. И это, учат они, хорошо знал предатель Иуда, и так как он только знал истину, то и совершил тайну предания, и чрез него, говорят они, разрешено все земное и небесное. Они также выдают вымышленную историю такого рода, называя Евангелием Иуды. Я также собрал их сочинения, в которых они внушают разрушить дела Истеры (hystera); Истерою же называют Творца неба и земли; и так же, как Карпократ, говорят, что люди не могут спастись, если не пройдут чрез все роды дел. И при всяком грехе и постыдном поступке присутствует ангел, и действующий осмеливается приписывать свою дерзость и нечистоту ангелу, и каково бы ни было действие, совершать во имя ангела и так говорить: «О ангел! я злоупотребляю твое дело; о сила! я совершаю твое действие». И совершенное знание, по их словам, состоит в том, чтобы предаваться безбоязненно таким делам, которые непозволительно и называть. Указанное Иринеем в качестве священной книги каинитов апокрифическое Евангелие Иуды было обнаружено в 1970-х годах в папирусном документе, известном как Кодекс Чакос, однако, вопреки свидетельству данного автора, не содержало никаких указаний на аморальный характер каинитской сотериологии, что дало основания отдельным исследователям счесть сведения Иринея недостоверными, а подлинный этос каинитов — аскетическим. Μερίδα του κινήματος των Γνωστικών του 2ου μ.Χ. αιώνα. Προέρχονται από τους των αποστολικών χρόνων, οι οποίοι διαστρέφοντας την αντιτιθέμενη στην ιουδαϊκή τυπολατρεία, διδασκαλία του Παύλου, ήθελαν να νομιμοποιήσουν την ανηθικότητα, μεταλλάσσοντας την ευαγγελική ελευθερία σε ακολασία. Αυτή η αντινομιστική τάση υιοθετήθηκε αργότερα από κάποιους Γνωστικούς που εξελίχθηκαν σε θεωρητικούς της ανηθικότητας. Μια τέτοια ομάδα Γνωστικών είναι οι Καϊνίτες. Θεωρούσαν ότι ο Θεός της Παλαιάς Διαθήκης είναι κατώτερο ον, τύραννος του κόσμου που ο ίδιος κι εχθρός του αληθινού Θεού και της Σοφίας. Πρέπει λοιπόν, οι άνθρωποι να αντιτίθενται σ' αυτόν και να δοξάζουν όσους εκείνος κυνήγησε με πρώτο τον Κάιν. Υποστήριζαν ότι ο Κάιν γεννήθηκε από την Εύα διά της Σοφίας ενώ ο Άβελ διά του δημιουργού (δηλαδή του Θεού της Π. Διαθήκης). Ο Κάιν κατείχε το μυστικό της αληθινής γνώσης, το οποίο διά μέσου των αιώνων μεταδόθηκε σε όλους τους αποβλήτους της Π. Διαθήκης μέχρι τον Ιούδα. Όταν ο Θεός έστειλε τον Χριστό Λυτρωτή, ο δημιουργός ήθελε να τον αποτρέψει από τον σωτήριο θάνατο. Εντούτοις, ο Ιούδας, πραγματικό τέκνο του Θεού, κατάφερε να προκαλέσει τον θάνατό του, με αποτέλεσμα να υπάρξει η Λύτρωση. Κατεβαίνοντας ο Χριστός στον Άδη, ελευθέρωσε όλους τους καταδικασμένους της Π. Διαθήκης. Άφησε στον Άδη μόνο τους οπαδούς του δημιουργού. Με πρόσχημα την καταστροφή των έργων του δημιουργού, οι Καϊνίτες επιχειρούσαν να νομιμοποιήσουν την ακολασία, δίνοντάς της τον χαρακτήρα θρησκευτικού καθήκοντος. Απέρριπταν την Αγία Γραφή. Αντ' αυτής χρησιμοποιούσαν απόκρυφα βιβλία, όπως το Ευαγγέλιο του Ιούδα και την Ανάληψη του Παύλου. Els caïnites eren una branca dels ofites, situada també al segle ii, que venerava Caín per ser un reprovat del Déu dels jueus. A totes les persones a qui consideraven que Déu havia condemnat els dedicaven un pietós culte. Aquesta secta mai va comptar amb gran nombre de partidaris dins dels seguidors de sectes gnòstiques. Kainiter var en gnostisk och antinomistisk sekt som fanns på 300-talet e.Kr. De omnämns bland annat i Irenaeus skrifter. Kainiterna hyllade Kain (därav namnet) och Judas Iskariot. Deras tro var att denna världens gud är ond, och att allt som anses vara gott enligt Bibeln i själva verket är ont. De hyllade även bibelns Eva, Esau och människorna i Sodom. Als Kainiten bezeichnet man die Anhänger einer gnostischen Sekte des 2. und 3. Jahrhunderts. Den Kainiten sagte man nach, sie verehrten die alttestamentlichen Sünder, wie Kain, Esau, Korach und die Sodomiter, von denen sie glaubten, dass sie gegenüber Abel, Henoch, Abraham und Mose die vollkommenere Erkenntnis besessen hätten. Anders als in den neutestamentlichen Evangelien sahen sie auch in Judas Iskariot nicht den verachteten Verräter, sondern denjenigen Jünger, der als einziger die Wahrheit erkannt habe (vergleiche: Judasevangelium). Die wichtigste Überlieferung zur Sekte der Kainiten ist der Panarion (Widerlegung aller Ketzereien) von Epiphanius, Bischof von Salamis († 403). Irenäus von Lyon erwähnt sie in seinem Werk adversus haereses (Gegen die Häresien). Ob sich Tertullian in seiner Schrift de baptismo (Von der Taufe) mit ihnen auseinandersetzt, ist umstritten. Tertullian wendet sich zwar gegen eine bestimmte Gruppe, die die Taufe ablehnt, diese wird aber in den ältesten Textversionen nicht als "Caina", sondern als "canina" bzw. "Gaiana" bezeichnet. Da zudem eine Ablehnung der Taufe durch die Kainiten nur hier belegt ist, aber auch eine Häresie des Gaius sonst unbekannt ist, bleibt es unsicher, gegen wen sich Tertullian wendet. Erwähnt werden sie in der Literatur beispielsweise in Hermann Hesses Demian. Die Auffassung der Kainiten über die Erzählung von Kain und Abel wird dort im zweiten Kapitel beschrieben. Kainité byla křesťanská gnostická sekta, která vznikla někdy ve 3. – 4. století ve starověkém Egyptě na základech učení sekty ofitů. Kaina považovala za prvního gnostika a vraždu Ábela vysvětlovala symbolicky (ztělesňoval slepou víru). Podle sv. Ireneje z Lyonu uctívali její členové Kaina a Jidáše a odmítali Bibli; údajně šlo o sektu s ofity totožnou. Irenej také zmiňuje, že kainité vlastní a odvozují svou víru ze spisku zvaného Jidášovo Evangelium. Kainité považovali Jidáše za vůbec nejdůležitějšího Ježíšova učedníka. 카인파(가인파) 또는 카인주의(Cainites, Cainians)는 영지주의의 반율법주의 분파이며, 카인을 (구약성경의 하느님을 악하게 본 것)의 첫 희생자로서 숭배하는 종파로 알려져 있다. 그들은 카인이 살인을 저지름으로 인해 비로소 사람이 부정할 수 있게 되었으며, 원죄로부터의 구원이 가능해졌다고 한다. 이들은 수적으로 아주 적다. 이러한 맥락의 문서 중 유다 복음서가 있다. 카인파에 대한 남아있는 글들은 모두 정 기독교에서 이들을 이단으로 정죄한 것들이다. 따라서 이들이 실제 존재하지 않았고, 정통파에서 예를 들기 위해 만든 집단이라고 보는 견해도 있다. (비슷한 예로 중세의 가톨릭 신학자들은 소돔적인 악마 숭배자들을 설정한 적이 있다) O cainismo ou caimismo foi uma seita gnóstica cristã do século II, considerada herética, que venerava Caim como filho de um espírito superior àquele que teria engendrado seu irmão Abel. Para os cainitas, Caim foi a primeira vítima do Demiurgo, uma divindade intermediária criadora do mundo material, inferior a Deus. Segundo eles, o Deus do Antigo Testamento não poderia ser o mesmo proclamado por Jesus, pois enquanto este último seria piedoso, benevolente, amoroso, aquele seria vingativo e cruel. Recentemente, foi concluída a tradução de um texto atribuído aos cainitas do Evangelho de Judas, no qual existe um relato conciso do relacionamento entre o Messias e Judas, a quem teria sido confiada a mais dura de todas as missões: liberar o Cristo de sua envoltura humana. Dados sobre os cainitas sobrevivem em citações patrísticas: * Irineu de Lyon, Contra Heresias I, 31, 1–2 * Epifânio de Salamis, Panarion 38 * Hipólito, Contra as Heresias 8 * Pseudo-Tertuliano, Contra todas as Heresias 7 * Tertuliano, Sobre o Batismo 1. Kainici – niewielka gnostycka grupa religijna istniejąca w II wieku we wschodniej części Cesarstwa Rzymskiego. Twierdzili oni, iż Stary Testament jest w całości dziełem , władcy otchłani i materii, noszącego pewne znamiona szatana, a Żydzi są jego wyznawcami. Jahwe identyfikowany był tu z Saklasem, i uważany za pomniejszego demiurga. Osoby pozytywne w pismach Starego Testamentu uznawane były przez kainitów za sługi Zła, a osoby oceniane negatywnie w Starym Testamencie za dzieci dobrego i najwyższego Boga. Ideałem i wzorem do naśladowania był dla nich Kain oraz Sodoma i Gomora, które jako jedyne oparły się satanistycznym wierzeniom. Jednym z przypisywanych tej sekcie tekstów apokryficznych jest Ewangelia Judasza, różna jednak od Ewangelii Judasza odnalezionej w 1970 roku. Kilkakrotnie wspominają o nich Ojcowie Kościoła: * Ireneusz, Przeciw herezjom 1.31.1-2 * Epifaniusz z Salaminy, Panarion 38 * Hipolit, Przeciw herezjom 8 * Pseudo-Tertulian, Przeciw wszystkim herezjom 7 * Tertulian, O chrzcie 1 * Hieronim ze Strydonu, List 69 De Cainieten waren een door een aantal kerkvaders veronderstelde gnostische groepering. Zij werden door Clemens van Alexandrië (overleden 215), Hippolytus (170-235) en Origenes (ca. 185 – 253/254) geassocieerd met de sekte van de Ophieten. De naam van de laatste sekte is ontleend aan de veronderstelling dat zij de slang (Grieks ophis) in het paradijs zouden vereren als brenger van gnosis. Tertullianus (ca. 160 - ca. 230) schreef ook over "een vrouwelijke adder van de ketterij van de Cainieten die orthodoxe christenen zou trachten te bekeren". Pseudo-Tertullianus (na ca. 230) is de eerste die expliciet een aantal leerstellingen van de Cainieten benoemde. Die waren echter voor een groot deel gebaseerd op een eerdere beschrijving van een aantal leerstellingen van Ireneüs (ca. 140 -202). In zijn werk Adversus Haereses beschreef Ireneüs zijn opvattingen over de gnostici. Hij voegde daar een tekstdeel aan toe met opvattingen die hij toeschreef aan anderen (ketters). Deze anderen zouden Cain zien als ontstaan uit de gnostische hoogste onkenbare God en hadden verering voor onder onder meer (de in het Oude Testament negatief beschreven) Esau, Korach en de mensen uit Sodom. Zij zouden bescherming genieten van Sophia, in de gnostiek een aspect van de hoogste God. Ireneüs meldde dat de Cainieten een document, genaamd het evangelie van Judas tot hun beschikking hebben, waarin Judas Iskariot vereerd wordt omdat hij "het mysterie van het verraad zou hebben volbracht". Ireneüs voegde hieraan toe dat hij ook nog beschikte over andere geschriften van de Cainieten die de "vernietiging van Hysteria (baarmoeder) bepleiten" die geassocieerd wordt met de schepping van de hemel en aarde. Hij schreef verder dat de Cainieten hetzelfde amorele en losbandige gedrag vertoonden als de volgelingen van Carpocrates. Epiphanius (ca. 315-403) wijdt in zijn werk de Panarion een geheel hoofdstuk aan de opvattingen van de Cainieten. Het meeste is echter ook duidelijk gebaseerd op het werk van Ireneüs. De nadruk in de tekst van Epiphanius ligt op de stelling dat de Cainieten het slechte vereren en het goede afwijzen. De superioriteit van Kaïn ten opzichte van Abel zou liggen in het feit dat Kaïn is verwekt door een hogere macht. De Cainieten zouden een boek hanteren met als titel de Hemelvaart van Paulus dat ook bij de borborieten bekend was. The Cainites, or Cainians (Greek: Καϊνοί Kainoi, Καϊανοί Kaianoi), were a Gnostic and antinomian sect known to venerate Cain as the first victim of the Demiurge, the deity of the Old Testament, who was identified by many groups of Gnostics as evil. The sect following was relatively small. They were mentioned by Tertullian and Irenaeus as existing in the eastern Roman Empire during the 2nd century. One of their purported religious texts was the Gospel of Judas. Los cainitas eran una rama de los ofitas, situada también en el siglo II, y tributaba veneración a Caín por ser un reprobado del Dios de los judíos. A todas las personas a quienes consideraban que Dios había condenado les dedicaban un piadoso culto. Esta secta nunca contó con gran número de partidarios dentro de los seguidores de sectas gnósticas. Les Caïnites sont un mouvement gnostique et antinomiste paléochrétien décrit par différents hérésiologues à la suite d'Irénée de Lyon qui, à la fin du IIe siècle, mentionne — sans le nommer — un groupe qu'il associe à l'Évangile de Judas et qui tient le personnage biblique de Caïn en haute estime du fait de son opposition au dieu de l'Ancien Testament. L'existence d'un tel groupe, du moins sous une telle dénomination, est remise en question par l'exégèse du début du XXIe siècle.
gold:hypernym
dbr:Gnostic
prov:wasDerivedFrom
wikipedia-en:Cainites?oldid=1087073020&ns=0
dbo:wikiPageLength
9930
foaf:isPrimaryTopicOf
wikipedia-en:Cainites